Ageneze ductus venosus u plodu – naše zkušenosti
Doubková D., Vlašín P.
Centrum prenatální diagnostiky, Brno

Abstrakt práce přednesené na 32. celostátní konferenci Sekce ultrazvukové diagnostiky ČGPS ČLS JEP 8.10.2011 v Brně

Úvod: Ductus venosus spojuje intraabdominální umbilikální vénu s dolní dutou žílou v místě jejího vtoku do srdce. Jako centrální shunt obchází játra a zajišťuje přenos vysoce okysličené krve z placenty do srdce. Přibližně 20-30 % krve z umbilikální vény vchází do ductus venosus. Ageneze ductus venosus (ADV) bývá asociována s morfologickými i chromozomálními anomáliemi. V případech, kde je absence ductus venosus jediným nálezem, je další prognóza nejistá. Existují dvě cesty umbilikálního venózního návratu u plodů s ADV- extrahepatální, která obchází játra (do ilické vény, dolní duté žíly, renální vény, pravé srdeční síně, levé srdeční síně, koronárního sinu) a intrahepatální, která vstupuje do portálního sinu. Určují další prognózu u plodů s nepřítomností jiných rizikových faktorů. Extrahepatální spojení zvyšuje riziko srdečního selhání.

Materiál a metody: V období od ledna 2008 do srpna 2011 jsme diagnostikovali 38 případů ageneze ductus venosus v rozmezí mezi 11. a 24. týdnem gestace. U pacientek s diagnostikovanou ADV v prvním trimestru jsme provedli kombinovaný prvotrimestrální screening.Všem pacientkám byla nabídnuta možnost invazivní prenatální diagnostiky, pro níž se nakonec rozhodlo 66 % žen. Každá z pacientek absolvovala specializované echokardiografické vyšetření.

Výsledky: 92,1 % žen s diagnostikovanou ADV bylo ve věku pod 35 let. U 52 % pacientek byla zvýšená hodnota šíjového projasnění (NT) nad 95. percentil pro daný gestační týden.
Ve 44,7 % byly s absencí ductus venosus asociovány další vrozené vývojové vady, srdeční vady se vyskytly ve 29 %. Patologický karyotyp jsme zjistili ve 40 % případů. Zdravých plodů bylo 21 %.

Závěr: Prenatální diagnostika ageneze ductus venosus je založena na vizualizaci pomocí B- modu a barevného dopplerovského mapování. Velký přínos má i 3D ultrazvukové zobrazení.

Dle našich výsledků i podle srovnání s dostupnou literaturou bývá absence duktu s vysokou incidencí spojena se špatnou prognózou pro plod – v důsledku asociace s morfologickými i chromozomálními anomáliemi. Všem pacientkám by mělo být proto nabídnuto vyšetření fetálního karyotypu a podrobné vyšetření srdce plodu kardiologem.

Při negativních výsledcích jsou vhodné další ultrazvukové kontroly ke sledování možné kardiovaskulární dekompenzace.

Je doporučeno vyšetření ductus venosus v I. trimestru u plodů se zvýšeným šíjovým projasněním, neimunním hydropsem a nevysvětlitelnou kardiomegalií.